Historie

Počedělice > Historie

Počedělice

Obec Počedělice se nachází v malebném údolí řeky Ohře asi 7km východně od města Loun. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1219. Leží na břehu řeky a byla založena jako obec trhová s překrásnou pravidelnou čtvercovou návsí. Odedávna však byla řeka jejím osudem, projevujícím se velice častými povodněmi, způsobujícími nemalé škody. Jedna z největších povodní se udála dne 2.února 1862, kdy proud vody se valil přes obec a způsobil obrovské škody. Téměř polovina stavení byla poničena a ostatní těžce požkozeny. Hospodářské zvířectvo bylo z velké části utopeno, polní a domácí nářadí odplaveno. (Ze zprávy p. Antonína Smetany č.p.14 který byl starostou obce v letech 1860-1867.) Výška vody povodňového proudu v obci byla zaznamenána na podstavci pískovcového kříže stojícího v západní části návse a je dodnes udržována. Tato povodeň přinutila obec za přispění státu a okolních obcí ke stavbě protipovodňové hráze která stojí v obci dodnes.

Název obce Počedělice je v naší zemi jedinný. V archivu metropolitní kapitoly na Hradě pražském je ves uváděná jako Očedělice či Očadělice.

Počedělice leží na území pradávného historického osídlení. Na jejím katastru bylo nalezeno množství střepin nádob a různých kamenných nástrojů z té doby. Byly tu objeveny i prastaré pohanské hroby na různých místech i za Orasicemi při cestě z Volenic do Třtěna. (Dr.B.Matějka: soupis historických památek okresu Louny.) Z dávných věků vystupují Počedělice v druhé polovině XIII. století jakožto ústředí statků biskupství přažského v této krajině. Byl zde biskupský dvůr s tvrzí v které sídlil biskupský úředník. Počedělice byly hlavou biskupského panství ke kterému patřily Obora, Vršovice, část Blšan a Slavětín. Toto zboží vyměnil pak arcibiskup za část panství rožmitálského se Sezimem z Rožmitálu. Po Sezimovi se v Počedělicích vystřídalo několik majitelů a v roce 1419 zapsal počedělický majetek arcibiskup Konrád z Wechty Ritkéři z Polenska a Vršovic který jej držel po tři pokolení. V počedělickém kostele je pochována šlechtična Eliška z Polenska a Vršovic sestra Mikoláše Ritkéře z Polenska a Vršovic. V počedělickém kostele stojí dodnes pískovcový náhrobní kámen zde pochované šlechtičny Elišky Ritkéřové s nápisem: Eliška z Polenska a Wršovic s velkým gotickým ozdobným E uprostřed náhrobku. V době husitských válek stáli Ritkéřové na straně císaře Zikmunda a lounští husité známí svou radikálností napadli počedělický dvůr a tvrz a srovnali je se zemí. Od té doby není po nich památky. Zůstala jen budova fary a někdejšího mlýna. Budova fary stojí dodnes a budova bývalého mlýna byla rozbořena a na jejím místě stojí nová zástavba.

Rozhodnutím krále Václava II. o dědictví po vymřelém rodu Ritkéřů ze dne 12.dubna 1475 připadly Počedělice, Obora a Veltěže Albrechtu z Kolovrat pánu na Opočně a Jimlíně. V jeho rodu zůstaly Počedělice až do roku 1577, kdy byly prodány Šebestiánu z Vršovic. Po něm je získal Bohuslav Zákostelický, který je postoupil s Kystrou Prokopu Dvořeckému z Olbramovic dne 24.října 1615. Tento pán Počedělic se při českém stavovském povstání proti císaři v r.1618 postavil na stranu českých stavů a byl po prohrané bitvě stavů na Bílé Hoře u Prahy dne 8.listopadu r.1620, uvězněn a 21.června 1921 mezi 27 českými pány popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Těžké zkoužky se potom přivalily na Počedělice a celou českou zem. Krajina zpustošena a vylidněna třicetiletou válkou (1618-1648) nejvíce utrpěla v r.1639 kdy vojska bezohledného Švédského generála Banera celé Počedělice vypálila a vyloupila. Zbyly jen trosky. Hrstka obyvatel neměla domov ani zvířectvo do pluhů se zapřahovali sami. Zavládly násilná rekatolizace a kruté podmínky roboty.

V roce 1663 přešly Počedělice do majetku Bádenských z Bádenu a roku 1783 do knížecího rodu Schwarzenbergů. Za její panství byla robota jíž mírnější.V revolučním roce 1848 kdy byly zrušeny rychty a zřízena obecní samospráva byl posledním rychtářem v Počedělicích Pavel Budinský a konšely Jan Štastný a Antonín Wilhelm. Kostel sv.Havla v obci je zmíněn v roce 1356 v generálním soupisu prvého pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic a uvádí se již jako kostel farní. Původní pozdně románský kostel z konce 13. století byl ve 14. století goticky rozšiřován a jeho západní průčelí upraveno v době baroka roku 1760. Kostel byl v minulém století odsvěcen. V okolí obce bylo dosti památných křížů a soch. Některé z nich se v poslední době nezachovaly a jiné byly poškozeny.

Do roku 1870 byl v Počedělicích přes řeku přívoz. Teprve v tomto roce 1870 byl postaven přes řeku most. Nejprve dřevěný a po jeho poškození postaven most železný. Ve 30 letech minulého století byl postaven most betonový který stojí a slouží dodnes.

Počedělice jsou obcí zemědělskou a hospodáří zde "Zemědělské družstvo Orasice"a soukromí zemědělci. V době spojování obcí ve větší celky byly přiděleny do Počedělic obce Orasice asi 2 km východně od Počedělic a Volenic asi 4 km východně od Počedělic. Orasice spadaly v minulosti do sféry litoměřické kapituly a Volenice patřily Strahovskému klášteru v Praze.

Orasice

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1143,kdy nově zakládanému klášteru premonstrátů na Strahově  daroval kníže Vladislav v Orasicích čtyři popluží. Její název pochází pravděpodobnně ze srbochorvatského vlastního jména Oras-snad připomínka na dávného srbského kolonisty.V roce 1238 se jako majitel části Orasic  uvádí Zbraslav z Miletína.Po třicetileté válce patřily Orasice do panstrví Mnichovský Týnec.Dnes jsou místní částí obce Počedělice.

Velmi cennou stavební památkou je zdejší kostel sv.Mikuláše.Poprvé je v pramenech uváděn v roce 1356 jako farní. V roce 1725 byla dokončena jeho barokní přestavba,jejímž autorem byl přední architekt,litoměřický Ottavio Broggio.

Severovýchodně od obce,asi 100 metrů za kostelem, se nachází křemencový menhir – „Keltský kámen“vysoký asi 80 centimetrů.

Nad obcí u silnice stojí památkově chráněné barokní sousoší – „Pieta“ pocházející z první poloviny 18.století.

Volenice

První písemná zmínka o obci, jejíž název vznikl z vlastního jména Volen, pochází z roku 1273. Volenice tehdy patřily, jako součást páteckého panství, klášteru premonstrátů v Praze na Strahově. Tento stav trval až do zrušení roboty. Voleničtí však nemuseli robotovat už od poloviny 14.století.   Tehdy jim strahovský opat veškerou půdu pronajal, sedláci na ní hospodařili a museli z ní odvádět naturální dávky a poplatky. V roce 1846 se v obci uvádí vrchnostenský dvůr a ovčín. Přilehlá barokní sýpka je památkově chráněna.

Z roku 1894 pochází kamenný kříž ,s korpusem Krista, chráněný zvoničkou.Autorem byl pražský kameník Rada.

Zajímavý památný strom,dub letní,roste na levém břehu Ohře u páteckého jezu.