Historie

Počedělice

Obec Počedělice se nachází v malebném údolí řeky Ohře asi 7km východně od města Loun. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1219. Leží na břehu řeky a byla založena jako obec trhová s překrásnou pravidelnou čtvercovou návsí. Odedávna však byla řeka jejím osudem, projevujícím se velice častými povodněmi, způsobujícími nemalé škody. Jedna z největších povodní se udála dne 2. února 1862, kdy proud vody se valil přes obec a způsobil obrovské škody. Téměř polovina stavení byla poničena a ostatní těžce požkozeny. Hospodářské zvířectvo bylo z velké části utopeno, polní a domácí nářadí odplaveno. (Ze zprávy p. Antonína Smetany č.p. 14 který byl starostou obce v letech 1860–1867.) Výška vody povodňového proudu v obci byla zaznamenána na podstavci pískovcového kříže stojícího v západní části návse a je dodnes udržována. Tato povodeň přinutila obec za přispění státu a okolních obcí ke stavbě protipovodňové hráze která stojí v obci dodnes.

Název obce Počedělice je v naší zemi jedinný. V archivu metropolitní kapitoly na Hradě pražském je ves uváděná jako Očedělice či Očadělice.

Počedělice leží na území pradávného historického osídlení. Na jejím katastru bylo nalezeno množství střepin nádob a různých kamenných nástrojů z té doby. Byly tu objeveny i prastaré pohanské hroby na různých místech i za Orasicemi při cestě z Volenic do Třtěna. (Dr.B.Matějka: soupis historických památek okresu Louny.) Z dávných věků vystupují Počedělice v druhé polovině XIII. století jakožto ústředí statků biskupství přažského v této krajině. Byl zde biskupský dvůr s tvrzí v které sídlil biskupský úředník. Počedělice byly hlavou biskupského panství ke kterému patřily Obora, Vršovice, část Blšan a Slavětín. Toto zboží vyměnil pak arcibiskup za část panství rožmitálského se Sezimem z Rožmitálu. Po Sezimovi se v Počedělicích vystřídalo několik majitelů a v roce 1419 zapsal počedělický majetek arcibiskup Konrád z Wechty Ritkéři z Polenska a Vršovic který jej držel po tři pokolení. V počedělickém kostele je pochována šlechtična Eliška z Polenska a Vršovic sestra Mikoláše Ritkéře z Polenska a Vršovic. V počedělickém kostele stojí dodnes pískovcový náhrobní kámen zde pochované šlechtičny Elišky Ritkéřové s nápisem: Eliška z Polenska a Wršovic s velkým gotickým ozdobným E uprostřed náhrobku. V době husitských válek stáli Ritkéřové na straně císaře Zikmunda a lounští husité známí svou radikálností napadli počedělický dvůr a tvrz a srovnali je se zemí. Od té doby není po nich památky. Zůstala jen budova fary a někdejšího mlýna. Budova fary stojí dodnes a budova bývalého mlýna byla rozbořena a na jejím místě stojí nová zástavba.

Rozhodnutím krále Václava II. o dědictví po vymřelém rodu Ritkéřů ze dne 12. dubna 1475 připadly Počedělice, Obora a Veltěže Albrechtu z Kolovrat pánu na Opočně a Jimlíně. V jeho rodu zůstaly Počedělice až do roku 1577, kdy byly prodány Šebestiánu z Vršovic. Po něm je získal Bohuslav Zákostelický, který je postoupil s Kystrou Prokopu Dvořeckému z Olbramovic dne 24. října 1615. Tento pán Počedělic se při českém stavovském povstání proti císaři v r. 1618 postavil na stranu českých stavů a byl po prohrané bitvě stavů na Bílé Hoře u Prahy dne 8. listopadu r. 1620, uvězněn a 21. června 1921 mezi 27 českými pány popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Těžké zkoužky se potom přivalily na Počedělice a celou českou zem. Krajina zpustošena a vylidněna třicetiletou válkou (1618–1648) nejvíce utrpěla v r. 1639 kdy vojska bezohledného Švédského generála Banera celé Počedělice vypálila a vyloupila. Zbyly jen trosky. Hrstka obyvatel neměla domov ani zvířectvo do pluhů se zapřahovali sami. Zavládly násilná rekatolizace a kruté podmínky roboty.

V roce 1663 přešly Počedělice do majetku Bádenských z Bádenu a roku 1783 do knížecího rodu Schwarzenbergů. Za její panství byla robota jíž mírnější. V revolučním roce 1848 kdy byly zrušeny rychty a zřízena obecní samospráva byl posledním rychtářem v Počedělicích Pavel Budinský a konšely Jan Štastný a Antonín Wilhelm. Kostel sv. Havla v obci je zmíněn v roce 1356 v generálním soupisu prvého pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic a uvádí se již jako kostel farní. Původní pozdně románský kostel z konce 13. století byl ve 14. století goticky rozšiřován a jeho západní průčelí upraveno v době baroka roku 1760. Kostel byl v minulém století odsvěcen. V okolí obce bylo dosti památných křížů a soch. Některé z nich se v poslední době nezachovaly a jiné byly poškozeny.

Do roku 1870 byl v Počedělicích přes řeku přívoz. Teprve v tomto roce 1870 byl postaven přes řeku most. Nejprve dřevěný a po jeho poškození postaven most železný. Ve 30 letech minulého století byl postaven most betonový který stojí a slouží dodnes.

Počedělice jsou obcí zemědělskou a hospodáří zde "Zemědělské družstvo Orasice"a soukromí zemědělci. V době spojování obcí ve větší celky byly přiděleny do Počedělic obce Orasice asi 2 km východně od Počedělic a Volenic asi 4 km východně od Počedělic. Orasice spadaly v minulosti do sféry litoměřické kapituly a Volenice patřily Strahovskému klášteru v Praze.

Orasice

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1143, kdy nově zakládanému klášteru premonstrátů na Strahově  daroval kníže Vladislav v Orasicích čtyři popluží. Její název pochází pravděpodobnně ze srbochorvatského vlastního jména Oras – snad připomínka na dávného srbského kolonisty. V roce 1238 se jako majitel části Orasic  uvádí Zbraslav z Miletína.Po třicetileté válce patřily Orasice do panstrví Mnichovský Týnec. Dnes jsou místní částí obce Počedělice.

Velmi cennou stavební památkou je zdejší kostel sv. Mikuláše. Poprvé je v pramenech uváděn v roce 1356 jako farní. V roce 1725 byla dokončena jeho barokní přestavba, jejímž autorem byl přední architekt, litoměřický Ottavio Broggio.

Severovýchodně od obce,asi 100 metrů za kostelem, se nachází křemencový menhir „Keltský kámen“vysoký asi 80 centimetrů.

Nad obcí u silnice stojí památkově chráněné barokní sousoší „Pieta“ pocházející z první poloviny 18. století.

Volenice

První písemná zmínka o obci, jejíž název vznikl z vlastního jména Volen, pochází z roku 1273. Volenice tehdy patřily, jako součást páteckého panství, klášteru premonstrátů v Praze na Strahově. Tento stav trval až do zrušení roboty. Voleničtí však nemuseli robotovat už od poloviny 14. století. Tehdy jim strahovský opat veškerou půdu pronajal, sedláci na ní hospodařili a museli z ní odvádět naturální dávky a poplatky. V roce 1846 se v obci uvádí vrchnostenský dvůr a ovčín. Přilehlá barokní sýpka je památkově chráněna.

Z roku 1894 pochází kamenný kříž, s korpusem Krista, chráněný zvoničkou. Autorem byl pražský kameník Rada.

Zajímavý památný strom, dub letní, roste na levém břehu Ohře u páteckého jezu.

Pro zvětšení klikni na obrázek